chvatač, -ě m.
k chvátati
Sr. chvat m., pochvatač, lapák, lapač. GbSlov emenduje chvač (citatus) z BiblOl Sir 4,34 na chvatač. Emendace je nenáležitá, chvač se vyskytuje ve většině biblí 1. redakce. Editor BiblOl V. Kyas přepisuje chvač, přestože v poznámce emendaci na chvatač nevylučuje
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
chvatač, -ě, masc., kdo chvátá, spěchá: nebývaj chwacz (sic) tvým jazykem noli citatus esse in lingua Ol. Sir. 4, 34, v Bibli 1857: nebývej kvapný jazykem svým; — kdo chvátá, uchvacuje: David chwataczie zahubil Kruml. 32a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².