|
|
|
chaterný adj. též chatrný adj. sr. chatra 1. bídný, ubohý, nuzný, chudý, (o šatu ap.) chatrný, vetchý 2. ubohý, bídný, politováníhodný 3. špatný, bídný, ničemný 4. prostý, obyčejný, bezcenný, bezvýznamný 5. neurozený, jsoucí nízkého původu Sr. biedný, hubený Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
chaterný, chatrný, adj. z chátra, gering, unansehnlich, niedrig, arm. — Člověk chaterny ignobilis Mus. 1. Mach. 2, 8; s svými chaternymy pomocníky t. 2. Mach. 3, 23. Sebrali sú se k ňemu mužie chaternij a lotříkové viri inopes et latrocinantes Pr. Súdc. 11, 3; chaterného lidu de pauperibus Br. Jer. 52, 15. Žádali smy jeho ohyzdna a naychatrnyeyſſyeho z mužuov desideravimus cum despectum et novissimum virorum Pror. Isa. 53, 3,, nejpohrdanější a nejopovrženější z lidí Br. tamt. (souvislost pojata trochu jinak); do naychaternyeyſſyeho a summo usque ad novissimum Pror. Isa. 56, 11, za to v Bibli 1857: od nejvyššího až do nejposlednějšího; naychatrnyeyſſieho percutiam novissimum in Israel Ol. 3. Reg. 14, 10; z naychaternyeyſſiecho lida de novissimis t. 3. Reg. 13, 33; maličkní…, točíš chaternyeyſſy z lidí Pror. Jer. 50, 45, ve Vulg. jen parvuli; v zemi naychaternyeyſſie in terra novissima Ol. Ezech. 26, 20, Br. tamt.: v nejnižších stranách země, Bibl. 1857 tamt.: v zemi nejposlednější. Z chaterneho lidu de extremis populi Lit. 3. Reg. 12, 31, Ol. tamt.; naychatrnyeyſſi z lidi extremi de populis MamA. 22a. Maršálek (odhání) lidi chaterne od pána svého Hug. 79. Obecnieho lida a chatrneho vulgi ignobilis Pernšt. Jer. 26, 23; chaterny ignobilis MamVíd., chaterný ignobilis Br. Isa. 3, 5. chatrnyeyſſy vilior MamA. 37a. Ale ktož nezří k bohu, ten ť jest z lidu chatrneho, jemuž by latinník řekl: de populo barbaro ŠtítMus. 141a, ten ť jest z lidu chaterneo ŠtítOpat. 155b (místa stejná); když Izrahel šel z Egypta, rod Jakubóv z lidu chaterneho židóv Štít. ř. 178a. Počestno jest také, králi nemieti obyčeje s chaternymi a lehkymi lidmi Šach. 294b. Věrný křesťan, netbaje na ten chaterny svódný zástup… HusPost. 39b. Jediné chudina chaterna na vinnicích dělají ChelčPost. 62b. Odpočívá w chaterne plénky obinut Kruml. 317b; chaterne pleny t. 316b; k věcem chaternym Háj. herb. VIIIa. — Adverb. -ně chaterně, chatrně: Gabaonščí chaternie a lstivě poslali k Josue Lit. Jos. 9 (obsah). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chaterný, chatrný adj. chatrný, zchátralý, nuzný; hrubý, nízký, nevzdělaný, neurozený, opovržený: jest z lidu chatrného Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chat(e)rný, chatrný, chaterný adj. = chatrný, zchátralý, bídný, nuzný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|