bújě, -ě f.
sr. bujný
bujnost, životní síla (okázale projevovaná?)
Sr. bujěnie, bujenstvie, bujnost
Jen u Klareta v kapitole De scolaribus za lat. pompula (k pompa?)
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
bújě, -ě, fem.,
okázalá nádhernost, Pracht (?): buge pompula
Prešp. 1013. (v
kap. De scolaribus), bugye též
Rozk. 1764; nejasné,
srov. bujník pomposus a
bujnost pompa.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².