bujný adj.
1. bujný, překypující životní silou, plný života
2. (o rostlině) bujný, prudce a hojně rostoucí
3. (o zemi) obdařený hojností, plodný, úrodný
4. (zvl. o zvířeti) bujný, divoký, nezkrotný
5. (o člověku, jeho chování ap.) bujný, nevázaný, svévolný, opovážlivý
Sr. obujnělý, plachý
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
bujný, adj., üppig, muthig, hitzig; begeistert. —Ty s’ člověk bugny, mladý NRada 1398. Mnohým bugnym Tkadl. 2b. Proto sě trhá a buyno jest mé horlivé srdce k tobě Kruml. 382a. Rytieř chtěl apatekú pomoc mieti, aby se bugen ukázal na nocleze jedné paní Šach. 306b. Jmáš oči bugnye oculos attonitos Ol. Job. 15, 12, bugne (oči) též MamA. 16b. — Ani jest vsědl (spasitel) na bugný kóň HusPost. 59b. buyny kóň equus emissarius Anon. 3a, MamA. 21b. — Adv.: -ně bujně: aby siemě bugnyegye rostlo Štít. uč. 53b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².