bujěnie, -ie n.
k bujěti
čeho (krve, těla) bujnost (způsobující nevázané chování)
Sr. bujenstvie, bujnost
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
bujěnie, bújěnie, -ie, neutr., üppiges Schwelgen. — bugyenye těla Alb. 44a, bugieṅíe těla Kruml. 171a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².