plachý adj.; sr. plašiti
1. [o zvířeti] plašivý, svou lekavostí dávající se stále do překotného pohybu, divoký: vniž plachi kóň, tak tě svieže AlxV 990; Neptalim jelen plachy BiblMuzSZ Gn 49,21 (vypuštěný ~Pad) emissus; tiem [společným spřežením] skroti nezbedného volem krotkým i placheho BawEzop 2545; nad kuoň plachy TkadlA 26b (v. neokrocený); v. též neukrocený 1
2. [o člověku] poplašený, neklidný, zneklidněný: tiemž [řečí mudrce] zavrhú všě strachy [ze zatmění]. Ktož by počal býti plachy, ten přěsta všie své dřěvnie řěči AlxV 2431; jmě Ježíš…plache hněvníky lidi upokojije PasMuzA 82; plaſſi a neúklidní ŠtítMuz 118a (v. neúkľudný 1)
3. [o chování] divoký, bezuzdný, nespoutaný: [aby] ni straši ani kteří skutci plaſſy, sladkost seho světa…od tebe nemohla…rozlúčiti UmučRoud 1039; obvázán plachym udatenstvím KarŽivB 188a temeritatis; učiň ny…vesely bez placheho rozpuščenie ModlMil 48a nevázaného; řeč kakás spurná a placha ŠtítBes 211; temerarius plachy SlovAnon 7a ║ k jěšitnému smiechu a k plachemu hlédaní často ponúčějí [ďáblové mnichy] PasMuzA 416 vyzývavému; odvrha tvrdé a ukrutné obyčeje,…plache, zteklé, soběvolné ChelčPost 146a prchlivé
4. ˣplachá, -é f. divoký netvor v tváři podobný ženě (sr. Albertus Magnus, De animalibus 1409): lamia placha KlarGlosA 434 (De blandis monstris). – Sr. jězě
Též jm. osob. Plachý m. (SvobodaExc 1379), Plachá f. (Půh 3,133, 1436). – K významu sr. Nedvědová, NŘ 67,161n. – K 2: V dokladu LegKat 2652 emend. v edicích plašný (v. t.) podle rým. slova krašší na komp. plašší