obujnělý adj.; k bujný
zbujnělý, rozmařilý: otučněl jest zmilelý i vzprotivil sě: obuynyeli, otučnělý, rozšířený opustil boha, stvořitele svého ŽaltKlem 140b (Dt 32,15: ost. jinak) incrassatus
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obujnělý adj. zbujnělý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.