|
|
|
brdo, -a n. sr. psl. *bьrdo 1. součást tkalcovského stavu, brdo, tkalcovský hřeben, „paprsek“ 2. mieti na jedno brdo tkané co, býti na jedno brdo být na jedno brdo, být stejný, nelišit se 3. skalnatý n. zalesněný hřeben vrchu, kopce, hory ap., meton. vrch, kopec, hora ap. se skalnatým n. zalesněným hřebenem K významu 3: Dolož. jen ve vl. jm. pomístních (sr. Brda, Brdy, též Brdcě, Brdec, Brdný) a jako vl. jm. osobní Sr. brdlo Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
brdo, -a, neutr., z bьrdo. — Vrch, Hügel, stsl. brъdo collis; ve jm. místních: Brido KosmA. III, 4, Brydo Kosm2. tamt., Byrdo Kosm3. tamt.; silvam quae dicitur Birdo Reg. III, 1315, silva dicta Birdo t. IV, 1337, in silva Byrdo dicta t. 1346. — Brdo tkalcovské: birdo MamV.; brdo textorium BohFl. 781, brdo dentatorium vel textorium MamA. 20a, brudo textorium Boh. min. 22b, brdo textra MamA. 36a; naše brdo připraveno jest Tkadl. 36b. Srov. brdlo. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brdlo, brdo n. brdo, součást tkalcovského stavu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brdo n. = tkalcovský hřeben Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|