Brdec proprium
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
brdce, -ě, neutr., demin. z brdo. Vzato za jm. místní: rupis Bridce aspiciens aliam rupem Reg. I, 1132; Brdcze UrbR. 395; — Z toho brdec, masc.: Brdecz les toho jména t. 439; Brdec Reg. IV, 1344.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².