branný¹ adj.
branní adj.
k bran, brániti
1. (o osobě) ozbrojený, opatřený zbraní, „branný člověk“ ozbrojenec, voják, „branný lid“ vojsko, zvl. poddaní povolaní do zbraně n. nájemní žoldnéři
2. (co konat) brannú rukú ozbrojeně, pohotově k boji
3. (o osobě) bojovný
4. (o věci) obranný, sloužící k obraně
Sr. obranní, obranný, zástěnný
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
branný² adj.
k brána¹
1. (o dveřích) jsoucí součástí brány
2. zpodst. strážce brány
Sr. vrátný
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
branný³ adj.
k brána²
(o koni) používaný při vláčení pole k tahání bran
Ojed. doklad v SlovKlem za lat. erpicarius
Sr. branovláčný
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
branný, adj., bojovný, ozbrojený, streitbar, wehrhaft, ze subst. bran, braň, stsl. branь pugna: (král Kostus) byl branny v nepřátelské přietě Kat. v. 39; někto lehce by již mohl strpěti protivenstvie, již by hněv přemohl, ale stojí po světské cti chtě branny slúti, opět nebude moci trpěti, bude sě mstíti ŠtítBud. 164; (někto) stojí po cti světské, aby slul dobrý a branny, i bude sě mstíti ŠtítPař. 65b; desět tisícóv brannych pugnatorum Ol. Súdc. 4, 6; osadili brannymy město t. 2. Reg. 20, 15; (diábel) tak silně branny byl, že atd. Kruml. 63b; tu jsú byli rozliční lidé sěční a branni Tkadl. 37a. — Thor-, ze subst. brána porta: ve dveřech brannych in foribus portarum Lit. Prov. 1, 21, Ol. tamt. — Vzato za subst., = strážce brány, Thorwächter, Pförtner: přihodilo se, že Brannij limburští našich do města pauštěti nechtěli KolA. 10a (poč. XVI st.); že bychom branne naše proto chtěli trestati t.; aby z každého korce ½ gr. č. v bráně dávali a brannemu bez odpornosti odvozovali t. 118b (1595); volali na Branného VelKal. 215.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
branný adj. statečný, bojovný, ozbrojený; zpodst. m. ozbrojenec; strážce brány, vrátný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
branný adj. = ozbrojený, statečný; branná věžě = věž k ochraně brány
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.