brada, -y f.
sr. stsl. brada
1. brada, vousy rostoucí zvl. na bradě
2. kozie brada, kozlová brada bot. léčivá bylina, jejíž uvadlé okvětní lístky připomínají vousy pod bradou kozy, zvl. kozí brada, kručinka barvířská ap.
3. brada, vyčnívající část obličeje pod ústy
4. zahnutá čepel vyčnívající z mučicího kola
Dolož. též jako vl. jm. osob. a míst.
Sr. bradaticě, brádka, prvobrada
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
brada, -y, fem., Kinn, Bart; stsl. brada barba, psl. borda. — brada mentum BohFl. 396; túto mastiú pomažete líčka i brady Mast. 334. — na bradu ad barbam ŽWittb. 132, 2, u bradu ŽKlem. tamt. (Otec Alexiův) bradu počě svú tryhaty LAl. b. Mužie dlúhé brady nosiechu DalC. 8. Po sedmi let král s dlúhú bradu jěde přěd ciesařovu radu t. 24. brada oholená barba rasa Pror. Jer. 48, 27; když se brada spe VšehJ. 253, když vous vyráží; pubes, když ſe ſpe brada Lact. 134b; brada barba Prešp. 1195, Boh. min. 21b. — Kola (na mučidle) biechu nabita železných hřebóv, v nichž brady břidké jakožto u břitev Kat. v. 2775, ostré konce hřebův. — Příjm.: Brada TomZ. 1413 n 156, PoprR. 20. — brada kozlová, rostl.: brada kozlowa ApatF. 155b; kozlowa brada jest zelina, ješto roste na ſkali LékA. 125b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brada f. brada; vousy na bradě, bradka; ostrý konec hřebu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brada f. = vousy na bradě
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.