bradaticě, -ě f.
k bradatý
bradatice, válečná n. tesařská sekera s širokou čepelí rozšiřující se při ostří a tvořící při patě (tech.) tzv. bradu
Sr. bradatka
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
bradaticě, -ě, fem., bradatá t. j. široká sekyra, zbraň válečná, Bartaxt, Streitaxt; stsl. brady gen. bradъve ascia, stněm. barta Streitaxt. — w bradaticzy in ascia ŽKap. 73, 6, bradatycze ascia Brit., Diefb.; bradadycze dolabrum Boh. min. 23a; bradatyce *foderabrum (fodio) Veleš., bradavicze (sic) též Prešp. 2486, bradaczycze (sic) též BohFl. 820; (Durink) děťátku bradatyczyu hlavu stě DalC. 21; kako sú Vršovic(ě) bradatyczyu sekli t. 56. Muž vzem ostrú bradaticy rani hada Baw. 75; — ande bradatyczie, hrále ve krvi jakžto (v)vodě kalé AlxB. 3, 17. Meč, hrále, bradatycze t. 3, 21, saevior ense bipennis Gualth. 5, 24. Hna na ň (Neguzar na Filotu) s uostrú bradatyczy AlxV. 1700, dextra… securim librat Gualth. 3, 105.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bradaticě, -ě f. válečná zbraň, sekyra (s čepelí při ostří dolů prodlouženou, takže vypadá jako „bradatá“)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bradaticě f. = širočina, halapartna
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.