brúsek, -ska/-sku m.
k brus
1. brousek, malý „brus“
2. kovářský nástroj určený k očišťování (drhnutí, obrušování ap.) kovových předmětů (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Doklad z KlarGlosA 2619 vykládá GbSlov na základě latinského sauma (var. k sagma) jako ‚uzel, břemeno‘; vzhledem k textovému okolí u Klareta (výrazy z okruhu zpracování kovů) lze však spíše uvažovat o souvislosti s lat. sauma (k sagum ‚plsť‘).
Sr. brusec, brusidlo
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
brúsek, -ska, -sku, demin. z brus; — příjm.: Bartoš Brauſek KolB. 7a (1503). — Uzel, břemeno, Bündel, Last: bruſek sauma Prešp. 2470 (= sagma, sarcina), Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².