brusec, -scě m.
k brúsiti
kus tkaniny určený k utírání, ručník ap.
Ojedinělý doklad z Hradeckého rukopisu; nejde-li o opisovačskou chybu m. ubrusec (a bruscem <ubruscem), pak tento doklad ukazuje na etymologicky původní význam slovesa brúsiti, tj. ‚třít, drhnout‘.
Sr. ubrusec, brúsek
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
brusec, -scě, masc., utěradlo, Tuch zum Abwischen; demin. z brus. — (Ježíš) počě jich nohy umývati a bruſczem utierati Hrad. 77b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brusec, -scě m. ubrousek, ručník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.