bráč, -ě m.
k bráti
1. zloděj, lupič
2. kdo přijímá dary při určených příležitostech, pův. na počest vrchnosti
K 2: za lat. municeps
Sr. bércě, darober
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
bráč, -ě m. uchvatitel; loupežník, zloděj
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bráč m. = uchvatitel, zloděj
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.