bojný adj.
k boj, bojovati
1. bojovný
2. (o právu) válečný, bojový
Ojed. dolož. též jako bujný. Sr. nebojný
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
bojný, adj., bojový, Kampf-, Kriegs-. Jeden proti druhému zástupy zdělavše, jakž boyne prawo jest Pulk. 57b, obyčej bojový.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bojěvý, bojový, bojný adj. bojový, bojovný, válečný, válečnický; právo bojné válečné pravidlo, válečný zvyk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.