bohobojný, adj.,
bohabojný, gottesfürchtig. Kněz bohoboyny
Pass. 408; dceru bohoboynu deum timentem
Pror. Dan. 13, 2; křesťanóm bohoboynym
Hrad. 73b; panna bohoboyna
Štít. ř. 190b; postavu mieti lidí bohoboynych
ŠtítMus. 80b, lidí bohoboynych
ŠtítBud. 179. Jeden bohoboyny kuoň jemu (
sv. Václavovi) dáváše
DalC. 30. Účasten sem učiňen všěch bohoboynych
AlbM. , za to: bohabogyczych
Alb. 52b; mužie bohoboyni viri timorati
Kladr. Skutk. 8, 2. —
Adverb, -ně bohobojně; bohoboynie
anagogice Veleš. (=
ve smyslu hlubším, srov. bohomluvně).