blekotný adj.
k blektati, blekot
1. (o člověku) breptavý, brebentivý, povídavý, rychle, planě n. nesrozumitelně mluvící (též zpodst.)
2. klevetný, pomlouvačný
Sr. řěčný, utrhavý, útržný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
blekotný, adj., žvavý, plauderhaft. Ktožkoli bude blekotny, svárlivý Otc. 373. Muž blekotny verbosus Ol. Job. 11, 2, t. 16, 21; muž blekotny verbosus Kladr. Job. 11, 2, linguosus t. žalm 139, 12, blekotneho muže MudrA. 16a; žena bláznivá a blekotna clamosa Lit. Prov. 9, 13; (vdovy) blekotne viduae verbosae Koř. 1. Tim. 5, 13, Pernšt. tamt., HusKázB. 164a. Slyš, panno škřěklavá a blekotna Kruml. 322a. K těm blekotnym a chlubným pannám Tkadl. 25a. Mnich hrdý a blekotny Otc. 371b. Od zástupóv nepokojných a blekotnych vzdalujíce se ChelčP. 41a. blekotny balbus MamV., linguosus MamC. 119b, fatuus MamA. 22b, blekotna garrula MamD. 306a, MamE. 318a. — Adv. -ně blekotně: blekotnye verbose MamA. 36b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blekotný adj. tlachavý, žvanivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blekotný adj. = žvanivý, povídavý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.