blahati, -aju, -á ipf.
sr. stsl. blagъ
1. komu, čemu blahořečit někomu, chválit někoho, velebit někoho
2. komu, čemu žehnat, udílet požehnání
3. čím být blažen z čeho, radovat se z čeho
V posledním významu dolož. ojed. v LegKat: věztež, že tiem blahaji a dnes sě zapřiesahaji. Sr. blahoslaviti, žehnati, požehnati
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
blahati, -aju, -áš, impftiv., blahořečiti, lobpreisen. — blahay benedic ŽWittb. 102, 1, ústy blahachu benedicebant t. 61, 5, Ty blahaſs jim benedicis Ol. Num. 23, 11; žena, kteráž neblaha muži svému non beatificat t. Sir. 25, 32; lidé blahagy jim ŠtítOp. 330; blahaly jsme vám benediximus ŽWittb. 117, 26, blahaly ſme ŽGloss. tamt.; blahaymy pánu našemu Kruml. 7b; blahayu hospodinu ŽWittb. 15, 7, odchylně za lat. benedicam. — Nepravého blahayu 3. plur. iniquus benedicitur t. 9, 3 (24). David blahal jest hoſpodina benedixit Domino Ol. 1. Par. 29, 10. Dušě, která blaha hoſpodyna t. Prov. 11, 25. blahaite gmye hoſpodynowo Lit. Sir. 39, 41. Ucho uslyše blaháſſe mie Kladr. Job. 29, 11.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blahati, -aju, -áš ned. chválit, blahořečit, velebit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blahati nedok. = blahoslaviti, blahořečiti, dobrořečiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.