|
|
|
bezdušný adj. k duch, dušě, dušný 1. (o věci) jsoucí bez duše, nemající duchovní podstatu 2. (o člověku) jsoucí bez duše, mrtvý 3. (o člověku) zlý, ukrutný, nemilosrdný, nemající v sobě dobrého ducha Sr. bezduchý Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
bezdušný, adj., bez ducha jsoucí, geistlos: (obraz) bezdušný, neživý HusE. 1, 70. — Zlý, nesvědomitý, herzlos, schlecht: v posledních dnech budú lidé … pyšni, mysli vznesené, hánce, starost neposlušni, nevděčni, bezdušni ŠtítJes. 178b a ŠtítSáz. 214a; srov. bezduchý a rus. bezdušnyj herzlos, gewissenlos. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bezduchý, bezdušný adj. nemající (dobrého) ducha, zlý, nedobrý; nesvědomitý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bezdušný adj. = bezduchý; — zlý, nesvědomitý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|