|
|
|
nábožník, -a m., poses. nábožníkóv; k nábožný 1. nábožný, zbožný člověk; nabývá pejor. významu pobožnůstkář; ctnosti naboznykow i pracovitých mají býti v nich [prelátech] LyraMat 34b virtutes contemplativorum; tento stupeň … všecky pokryté nabozniky i nábožnice znamenává PříbrZamP 271a; kdyby se ta srdce těch nabožnikuo druhdy nevylila do plic, zdálo by se jim, že některá pravda jest tiem zameškána nebo zamlčína ChelčPost 237a; není pod nebem na zemi horších a nešlechetnějších lidí, jako ti kostelní nábožnjcy AktaBratr 2,225b 2. člověk duchovního stavu, zvl. řeholník, mnich: tehdy podobno jest královstvie nebeské, točížto cierkev rytěřijície, jelikožto k stavu nabozznykow, desěti pannám; a skrzě to znamenají sě všickni naboznyczy LyraMat 158b universitas contemplativorum; a od tyrannuov přicházejí rány na světský stav i kněžský i na oddané bohu nábożniky etc. JakZjev 55a; velmi hřešie nabozniczy nad světskými, potupujíce je PříbrZamP 162a; ale že mnišie mají oděv z lidí vyražený stavu duchovnieho, někteří v bielém, jiní v černém, jiní v strakatém…, i blaze lidem z takových naboznikuow KorMan 24a 3. v biblickém prostředí zákoník, farizeus: onen naboznik děkoval bohu, že je tak dobrý, avšak onen hřiešný, v pokoře prose boha, aby buoh smiloval sě nad ním, byl spravedlivějí ŠtítMuz 34a; in domo pharisei naboznykowye Post Muz XIV B 13, 213b; duo homines ascenderunt in templum…‚ unus phariseus pozlacenec, naboznyk et alter publicanus Hom UK IV E 13, 73b (L 18,10: zákonník EvSeit, ~Víd, ~Ol, BiblLit, ~Pad, ~Praž, licoměrník EvRajhr, ~Praž, ~Beneš, duchovník BiblDrážď, ~Ol); ║ Assidei … Židé bekharti vel bohobojní vel nabožniczi VýklKruml 208b (1 Mach 7,13: nábožní BiblPraž) Asideové, horliví zastánci zákona (jako později farizeové) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nábožník, -a, masc., ein Frommer, Frömmling. — Kdyby se ta srdce těch nabožnikuo druhdy nevylila do plic, zdálo by se jim, že některá pravda jest tiem zamlčína ChelčPost. 237a; ale že mnišie mají oděv… stavu duchovnieho, někteří v bielém, jiní v černém…, i blaze lidem z takových nábožníkuov, an pán buoh řekl skrze proroka: Zdali pták peřie rȯzličného bude mé dědictvie? KorMan. 24a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nábožník m. nábožný, zbožný člověk; pobožnůstkář; člověk duchovního stavu, zvl. řeholník, mnich; zákoník, farizeus Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nábožník m. = zákoník, fariseus; — pobožný člověk Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|