bašta, -y f.
k it. bastia
1. bašta, vnější výstupek hradební zdi, zvl. hradební věž
2. obléhací útočná věž, zvl. dřevěná
3. opevnění, tvrz
Dolož. též jako vl. jm. míst. a osob. Bašta. Sr. baštička, parkán, plaňk, srub
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
bašta, -y, fem., z ital. bastia, odkudž i něm. Bastei. Circa rotundam baſſtam Lún. ks. 1442; (domek) pod baſſtu KolB. 50a (1496). — Příjm. mužsk.: Domus Wechonis et Baſſte Lún. ks. 1409, Basstonem TomZ. n 314.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bašta f. (z ital.
bastia) =
ohrada, hradba, násep Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.