plaňk, -a/-u m., plaňka, -y f., též blaňk(a) blaňka, blaňk k střhn. planke, blanke
pl. hrazení, opevnění z kůlů, popř. i s valem: valum planky GlosBrit; vallus planky vel parkán SlovOstřS 119; duom na rohu…, jdúc doluov ku plankuom TomekMíst 4,157 (1432); planky (m. plaňky), jimiž městečko bylo oplaňkováno LetKřižA 61 ed. (v. oplaňkovati); dilopostes blanky SlovKlem 42a; město…hrazeno plankamy PrávSasA 198b mit blancken ║ fala planka SlovOstřS 78 dřevěná obléhací n. bořicí věž (sr. phalae DuCange); pobral [rychtář] plaňky obecné mezi stodolami ArchČ 21,417 (1481–1500) plot. – Sr. plaňkovánie
Sr. fala…dřevěná věže SlovKlem 46b