parkán, -a/-u m., zř. pargán; sr. střhn. parchan
1. parkán, obranná zídka n. plot nad vnitřní stranou příkopu před hradbami: vallus slúp, vallum parkan KlarGlosA 2088 (De civitate), pod. SlovVodň 73b; vallus plaňky vel parkan SlovOstřS 119; [osadit] na puol města do parkánu 10 pacholkuov dobře branných ArchČ 7, 308 (1467); pargán okolo města plésti t. 16,283 (1485); střecha na parkánu všecka sešla t. 10,50 (1486)
2. parkán, prostor mezi městskou zdí a příkopem (pozd. i příkop sám, v. WinterMěst 1,228): intervallum…parkan, meziparkánie SlovOstřS 87; antemurale dicitur, quod est ante murum parkan MamKapR 76a (Lam 2,8: v. oždženie); antemurale, id est defensio ante murum, sicut est vallum vel fossa, vulgariter habetur přědezdie vel parkan melius VýklKruml 145a (Is 26,1); [podíl na dědictví:] věže celá s parkanem, tak jakž v svých gruntích jest ArchČ 5,565 (1379)