břevno, -a n.
ojed. též brvno, -a n.
1. břevno, kláda, nahrubo opracovaný kmen stromu, „trám“
2. břemeno, zátěž
Dolož. též jako vl. jm. míst. Břevno. Sr. kláda, peň, prkno, rošt, slémě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 28. 7. 2025).
břevno, -a, neutr., kláda, Balken: stsl. brъvьno trabs, z brьvьno. — brzewno jest v ocě tvém trabs Koř. Mat. 7, 5. Ješto v ciziem ocě vidie drástu malú a v svém nevidie brzzewna Kruml. 218b, v svém (oku) nevidie velikého brzyewna ML 58b, nevidie velikého brzewna Alb. 90a. brzewno těžké na ramena vzvalivše na smrt mě vedechu Kruml. 364a. Silva (dřevo, strom) quantitatis brzewno et krokew UrbR. 196; brzewno trabs Prešp. 555, SlovBrn. 179, Rozk. 1043; brzewno robur BohFl. 579.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².