|
|
|
běhlý adj. k běhati 1. (o čase) plynoucí, ubíhající 2. poběhlý, zběhlý, uprchlý 3. v čem zběhlý, zkušený 4. běžný, obvyklý, obecně platný 5. potulný, toulavý; zpodst. tulák 6. poběhlický, neřádný; žena běhlá ap. nevěstka, poběhlice (sr. StčS s. v. „poběhlý“ 6) 7. (o duši ap.) chlípný, smilný, nemravný 8. (o nevěstce) veřejný, obecně známý Sr. běhudlný, běhunný, běžný, běžitý, běžný, běžúcí, neběhlý, nestydatý, přěběhlý, tajný Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
běhlý, adj., běžný, in Gebrauch: behlee pṙieſlowij MudrC. 98a. — Zběhlý, zkušený, srov. neběhlý nezkušený, unerfahren. — Běhavý, potulný, vagierend: druhé smilstvie jest, když s prázdnú ženú neřádně sě stane, buď běhlá nebo tajemná HusE. 1, 197. — Vilný, geil: aby ta biehla duſſe cizoložstvie svého neviděla ChelčPost. 249b; pro tělesný puožitek a biehlee miloſti získanie MudrC. 27b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běhlý adj. běžný, obvyklý, užívaný; zběhlý, zkušený; potulný, poběhlý; vilný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
běhlý adj. = potulný, poběhlý; vilný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|