búr, -a m.
k střhn. būr
Jen u Chelčického
Sr. chlap, opar, srch
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
búr, -a, masc., potupný název sedlákům, z něm. bûre, Bauer. (Páni) již nevidí, kterakého potupenie na ně (sedláky) vymysliti: oni opar sedlský, oni bbur Chelč. rkp. Kap. 102b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
búr m. potupná přezdívka sedlákům
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.