búda, -y f.
k střhn. buode
1. bouda, stan, chatrč, chýše, nouzový příbytek, stavení z větví, plátna ap.
2. bibl. Hod ustavenie bud Svátek stanů
Dolož. též jako vl. jm. osob.
Sr. kotec, stan, GbSlov kot²
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
búda, -y, fem., bouda, Baude, ze střhněm. buode. — Lidé bydlé u budach z plsti Mand. 72a; budy zlých nebudú pevny ŠtítBud. 151, búdy neb stánkové nemilostivých nebudú pevny, obořie sě ŠtítPař. 59b; Bu(u)dy sú věc lutová a nepevná ŠtítBud. 151 (druhé -u- přetrženo), Budy sú věc netrvavá ŠtítPař. 59b; co jest budami rozoměti ŠtítBud. 151, skrze ty budy nepevné móžem rozuměti atd. ŠtítPař. 59b; těch bvd ŠtítBud. 152, těch búd ŠtítPař. 60; bauda KolČČ. 238b (1556).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².