bóh | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

bóh, boha m.

ojed. bog, -a m. (sub 1)

1. bůh, nejvyšší bytost ovládající a určující chod světa uctívaná věřícími dané víry, božstvo

2. teol. Bůh, křesťanské božstvo, stvořitel světa

s bohem v souladu s Bohem, s boží vůlí

bez boha a bez práva bezbožně i nezákonně, proti božímu i světskému řádu

v označení duchovní osoby dóstojný u bozě obdařený od Boha důstojností

v pozdravu bóhpomozi, bópomozi pomáhej Bůh

bóh nedaj čeho nedej Bůh něco

bótěžehnaj, bóvyžehnaj žehnej Bůh

ve funkci partik. chvála bohu díky Bohu; vyjadřuje spokojenost

3. fig. nejvyšší vladař

4. pl. Gótové, gótský kmen (kalk)

Podoba bog dolož. v KlarGlosA 2426. Dolož. též jako jm. osob. – K 2: k označení pozdravu sr. pomoci 1. – K 4: sr. Š. Šimek, NŘ 93, 2010, s. 53–55

Autor: Petr Nejedlý

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 28. 1. 2023).

 


bóh, boha, masc., Bůh, Gott, psl. bogъ deus. Veď týžť jest buoh jako i dřéve Štít. uč. 88a; boh deus HomOp. 152a, pán búoh mienil řka Kruml. 2a; uslyšal mě boh ŽWittb. 4, 2; prosím (1. plur.), boſe, tebe Kunh. 149b; boze mój deus meus t. 3, 7; čím sem, boſe, sě dopustil? AlxBM. 7, 38; která, boſe, mojě vina? t. 8, 6; boze theos. Prešp. 2287, bozie, smiluj sě kyrie eleison t. 2288. Že (Sibylla) buoh znala jsúci žena Kat. v. 1820; chvalme bóh Štít. uč. 7a; chválili buoh Otc. 456b, t. 494a; abych vám byl za buoh Ol. Lev. 11, 45; abych byl jim w boh in deum t. Bar. 2, 35; úfaji v-boh t. j. u bóh AlxV. 1079; úfám w buoh Otc. 258a; ktož věří v-boh Štít. ř. 128a, nevěřiec v-boh JiřVrat. 2a; ktož všě síly dušě své shromazdí v-boh a k bohu Kruml. 157a; (modlitba) jest žádost myslí sě v-boh zprostřieti t. 182b; když pro boh nemohu ničs jiného tirpiethi DalH. 30; pro buoh Otc. 250a, ROlD. 137a; jdeš-li přěd buoh Kruml. 167b; před buoh Otc. 130b; před boh ante Deum Koř. Zjěv. 16, 19. bohu sg. dat. CisMnich. 97a. O bozye slyšěti Túl. 24a; (sv. Pavel) po bozye lidi obráti AlxV. 321; což s’ na bozze prosil ML. 27a; v-bozie ŽWittb. 55, 11, v-bohu živém t. 83, 3; prěd bohem apud deum Túl. 28b; boheͤm ustaven svD. 37; (Alexander) chtě sě vzývati bohem AlxH., 6, 23. Kde sú bozi jich dii ŽKlem. 130a; všicci bohowe dii ŽWittb. 95, 5. Ač bohow milosti nen(ie) AlxH. 10, 15; abyste sě od těchto marnych boh obrátili k bohu živému Koř. Skutk. 14, 14. U boziech in diis ŽKlem. 85, 8, ŽWittb. tamt. Pán domu přiložen bude k bohom ad deos Padař. Ex. 22, 8, k tomu glossa: k ſudcziem. Jindy byla glossa: k biskupóm; ta pak pojata do textu; pán domu přiveden bude k bohom to geſt k byſkupom Mus. tamt.; v. biskup. — buohowe Pass. (část mladší) 21, ot buohow t. 12, buohom t. 13; u buozie t. 25, milý buoze t. 13, buohem t. 7; ot buoha Krist. 1a, k buohu tamt., o buozie tamt., buohem tamt.; ot buoha Alb. 7a, k buohu tamt.; buoha BiblD. 1. Par. 13, 2, t. 13, 6 a j.; buohow Ol. Ex. 20, 23; mezi buohem a světem Kruml. 83b; — boh deus Prešp. 1, buoh Rozk. 1 atd.; — bog el (hebr.) Prešp. 2288. (-g sotva archaistické a spíše napodobením znění jinoslovanského); Vlach dal jest zeḿu Bohu i svatému Ščepánu List. Litoměř.; — nebo jest buo pověděl t. j. buo EvVíd. Mat. 15, 3; duch jest buo t. Jan. 4, 24; tak bwo dy i jeho matka t. j. buo-dý z buoh-daj GlossB. 126a; — psáváno velké B-: k Bohu ŠtítBud. 1a, o Bohu tamt., pan Buoh KolČČ. 192b (1553, tu často). — Dalimil vypravuje, že tatarští zpytáci chodíce po Čechách: »kartas boh« tak mluviechu DalC. 82; tu »boh« prý slovo cikánské, vlastně bokh = hlad DalJ. 82 v pozn. k v. 12. — V Mart. psáno: přibrali se bohowe a hvynowe do Italie. 33a, (císař Valens) by od bohow upálen 32a, vyhnal ty hyny a bohy tamt.; bóh mylným překladem m. Goth. — Věta bóhklesá v adverb. bohdá, v. t. — Rovněž tak věta bóh daj, z níž vzniklo bohdaj, bodaj, -dý, v. t. — Výrazy podobné a obecně užívané byly: bóh tě žehnaj, bóh vy žehnaj, a z toho bótěžehnaj, bóvyžehnaj: Pavel Petrovi řekl: Botieziehnay Rokyc. 395b; Botieżehnag vale Lact. 237b; buowyzehnay v rkp. XV stol. (v knih. univ. Pr. 17. E 11. 148a); — bóh pomozi, a z toho bópomoz(i) atd.: bopomozy LupPost. 293b, vopomozi (sic) WintObr. 1, 703 (z textu starého); Rakušanům vytýká didaktický básník Seifried Helbling (ok. r. 1280), že mísí do své řeči slova česká a říkají také: witai pan, poppomûz Arn. Kraus, Jan z Michalovic 70. — Z výrazu pak vz bóh jest adverb. vzbóh, zbóh = nadarmo, marně, pošetile, v. vzbóh. — Příjm.: Boh clericus Lún. ks. 1399, Buoh de Prziemcow t. 1407, Jěšek Buoh UrbHrad. 12.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


bóh, boha m. bůh; po bozě lidi obráti k bohu; boha dle proboha, probůh; vz bóh (psáno též vzbóh, zbóh) zbůhdarma, nadarmo, marně, pošetile; bóh tě žehnaj, bótěžehnaj, bóh vy žehnaj, bóvyžehnaj; bóh pomozi, bópomoz(i), vopomozi
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


bóh m. = Bůh; bóh tě žehnaj, bótěžehnaj = Bůh tě žehnej; bóh vy žehnaj, bóvyžehnaj = Bůh vás žehnej
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).