biskup, -a m.
k sthn. biscof
1. biskup, představený církevní obce
2. představený náboženského společenství n. chrámu, vrchní kněz, velekněz
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
biskup, -a, masc., episcopus, ze sthněm. biscof, Bischof. — biſkup kayphas Hrad. 74b; sebravše sě bizzcupi ApŠ. 101; mezi nimi byli byſkupie, kněžie Mart. 49a; buſkupow plur. gen., m. bisk- Pass. 376; biſkup episcopus Prešp. 938, byſkup též Boh. min. 22b; biſkup antistes BohFl. 362, Nom. 66b; byſkup pontifex Mus. Lev. 21, 10; pán domu přiveden bude k bohom, to geſt k byſkupom ad deos (ve Vulg. nic více) Mus. Lev. 22, 8, k bohom, to geſt k byſkupom t. 22, 9, o bozyech, to geft o byſkupyech t. 22, 28. — Příjm. a z toho adj. possess. -óv Biskupóv: manželky Biskupovy TomZ. 1435 n 205.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².