bodaj v. bóhdaj
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
bodaj, -dý bodý, v. bóhdaj.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bóhdaj, bohdaj, bódaj, bodaj, -dý bóhdý, bohdý, bódý, bodý . Vlastně věta bóh-daj deus det, Gott gebe; k ní připojovala se věta kondicionální s by; potom vkládáno samo bóh-daj bez spojitosti syntaktické do vět jiných a kleslo tu ve význam a výraz adverbiální. Místo náležitého bóh-daj-by je později jen bóh-daj, ale platnost zaniklého by proniká přece ve spojkové povaze nového významu bóhdaj = utinam, wenn-doch. — Sem-li ten pes ukradl, bohday abych opsěl Rožmb. 176; Bohdaj bychom též s niú dáli, chválili čiúš hospodina Hrad. 66a; boday bych tě (Kriste) plně poznal ML. 8b; Boh day by mne v tom bóh posílil NRada 368; — Boh day nem svú milost dala (Marie) Levšt. 149b; Boh day došlo tvého slucha t. 151a; Bohday živ byl král vivat rex Lit. 1. Reg. 10, 24; Buoh day živ byl král Ol. tamt.; bodaj mi byla dlúho živa Pís. XV stol. ve Feif. LL. 682; ó panno boday byla dlúhověčná t. 681; tvé siemě boday vládlo semen tuum possideat portas inimicorum Lit. Gen. 24, 60; buoh day někto poddal lid tento pod mú ruku utinam daret Ol. Súdc. 9, 29; buoh day mnozí okusili a zvěděli utinam saperent et intelligerent Kruml. 482b; sestra jsi naše, buoh day wzeſla v tisíc tisícóv a tvé siemě by osedlo atd. Comest. 33a; bodayz mi toto nebyla příčina k zatracení Rokyc. 283b; tak bwo dy i jeho matka GlossB. 126a t. j. buo-dý, z buoh-daj.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bóhdaj, bohdaj, bódaj, bodaj (z bóh dej) adv., spoj. a část. bodejť, kéž; ovšem; ať, aby; bóhdaj ne jistě, bodejť ne
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.