ľuboščě, -í pl. f.
k ľubý
Ojed. doklad ze ŠtítKlem. Sr. ľubost
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
ľuboščě, -í, plur. fem., libost, Vergnügen, Wollust. — Každý má pokušenie od své žádosti…, točíš aneb žádaním kochanie v světských lyboſſtyech, aneb v hněvu… své mysli Štít. uč. 35a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľuboščě, liboště, -i pl. f. libost, rozkoš, potěšení: v světských libostech
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ľuboščě, liboště pl. f. = libost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.