časový adj.
k čas
1. časový, (ve funkci gen.) času
2. dočasný, pomíjivý, netrvalý
Sr. běžný, časný, nečasný, nynější
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
časový, adj., Zeit-. V hodinách czaſowych per moras temporum Comest. 4a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².