čěstě adv.
k častý (?)
Sr. často. Gebauer považuje od původu za ustrnulý lokál času (sr. pozdě, časně), v. GbHistMluvn 4, 399
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
čěstě, adv.,
často, hustě, häufig, dicht. (Alexander) ze všěch najpirvé šturm počě, kdež najviece kamen valé a kdež chzieztye skytú hrále
AlxH. 8, 24. Lépe by bylo, neczyeſtye bývati u mše, než z častého bývanie nebyti tbavu mše
Štít. uč. 123b.
Kompt. čěstějie, v. často a
častý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
často, čěstě (kompar. čěstějie) adv. často, zhusta; hustě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čěst; čěstě v. čiest;
často Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čěstě, kompar. čěstějie adv. = často
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.