častý adj.
ojed. též častný¹ adj.
1. hustý
2. mnohý, hojný, vyskytující se ve velkém množství
3. častý, často se opakovaně vyskytující
4. opakovaný, opakující se
5. ustavičný, neustálý, vytrvalý
Sr. přěčastý, tétéžný, ústavný
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
častý, adj., z čęst-. Kompt. jmenný tvaru kratšího čěščí fem. čěščši, tvaru delšího čěstějí fem. čěstějši, sklonění složeného čěščší, čěstější atd. — Častý, häufig, frequens. Chzazztee vzdýchanie Jid. 150. Chzazte offěry AlxH. 2, 11. (Kůň) sě takež zkazí stáním, jakož czaſtym osedláním AlxV. 850. Pro czaſtu modlitbu byly jeho koleně tvrdosti velblúdové Alb. 57a. Čímž wieczie a czaſtczie má člověk bojovánie Kruml. 66a, t. j. častčie, kompt. m. čěščšie. — Častý v prostoru, četný, hustý, dicht; oppos. řídký. (Alexander) vida czaſta (sic, m. -é) věže ve zdi, však sě mu to ničse nezdí AlxV.202O. Sietmi czaſtymi loviti KolAO. 17b (1492, opis z poč. XVI stol.). Lovievali s člunóv sietmi rzydkymi i Czaſtymi totiž huſtymi t. 18a (též).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
častý (kompar. jm. čěščí, čěščši…, čěstějí, čěstějši…, slož. čěščší, čěstější) adj. častý; četný; hustý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
častý adj. = hustý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.