O krvi pouštění žilami i baňkami spis z mnohých učiteluov vybraný a každému zvláště, kdož miluje své zdraví, těchto časuov nastávajících ku potřebě velmi užitečný. Léta M. D. XXXVIII. máje měsíce.
[A1v]číslo strany rukopisuPředmluva
Poněvádž vedlé učených a zkušených hvězdářův[1]hvězdářův: hwězdařůw toho se domýšlíme[2]domýšlíme: domyſſlime, že k létu[3]létu: letu tisícímu pětistému čtyřidcátému[4]čtyřidcátému: Cžtyřidcatému od tohoto času pomalu na lidi těžkosti puojdou zimničné i jiné nemoci zlé, pochop z povětří nakaždého berúce. A za příčinou[5]příčinou: přyčynau tou bolesti morní na lidech ukazovati se budú, k smrti je strojíce[6]strojíce: ſtrogice. To vše prohledše, zdálo[7]zdálo: zdalo se z potřeby knížku[8]knížku: knižku tuto o pouštění krve k těm časuom opětovati, neb jest k rozličným nemocem i morním[9]morním: mornim bolestem znáti velmi užitečná. Jakož když čísti[10]čísti: čyſti budeš o tom, pravdu zkušením, přišla-li by toho potřeba, skutečnou shledáš. Dajž pán buoh s prospěchem tvým.
[A2r]číslo strany rukopisuSpis tento ukazuje, kterému přirození krev pouštěti náleží a v které potřebě, také kterého času, a při vypuštění krve rozsouzení buďto nemocí, nebo zdraví, jakž způsob ji ukazovati bude, to vše nalezneš níže pořádně.
Krve pouštění nic jiného není, jediné zbytečnost jí z těla vedlé potřeby vytažení. O tom smýšlí Avicena, že krev bývá[11]bývá: bywa s jinýni vlhkostmi smíšená[12]smíšená: ſmiſſená v žilách i za koží. A přichází k porušení z příčin[13]příčin: přičyn mnohých, odkudž těžkosti přicházejí na člověka. A to Galenus i jiní lékaři[14]lékaři: lékařij pokládají[15]pokládají: pokladagij za zdraví, jí umenšení v čas slušný, zvláště potřeby.
Oužitky pak tyto krev vypuštěna činí: mysl člověka obveseluje, pamět napravuje, smysly zlepšuje, to jest zrak osvětluje, sluch uší napravuje, řeč činí libou, neduhy v člověku ruší a je rozptyluje, čerstvost dává[16]dává: dáwa tělu
