[VI]číslo strany tiskua Hranic ke Krnovu, k Ratiboři v pruském Slezsku a k Fridku v Těšínsku; níže Fridka přechází na Slovensko, jde tu severním Trenčanskem a Oravou po Tatrách k Bardějovu, Uhváru a Humennému, dále okolo Košic k Rimavské Sobotě a ke Kostelním Moravcům, pak vedle Komárna k Prešpurku a Děvínu a poříčím Moravským k Cahnovu v Rakousích, odkudž se točí vedle Dyje přes Znojmo a Jemnici do Čech k Jindřichovu Hradci a jde pak na západ od Budějovic k Domažlicům a okolo Plzně a Budyně k Litoměřicům nazpět. Vně pak tohoto souvislého území jsou Čechové osazeni po různu, a to v počtu značnějším v Dolních Rakousích (zvl. ve Vídni), v Haliči a jiných zemích mocnářství Rakouskouherského, v Prusku, na Volyni a v Americe.
Příslušníků jazyka českého (československého) jest asi 7,930.000. Totiž – v číslech okrouhlých – v mocnářství Rakouskouherském podle sčítání r. 1890 asi 7,650.000 (v. Tille-Metelka, Statistika mocnářství Rakouskouherského pro vyšší třídy škol středních 1892, str. 82; v tom čísle je pravděpodobná korrektura sčítání částečně nesprávného, podle něhož bylo Čechoslovanův v zemích rakouských 5,472.871, v uherských 1,910.279); v Prusku podle sčít. 1890 70.000; a podle odhadu na Volyni 60.000 a v Americe 150.000. V čísle 7,930.000 zahrnuti jsou i uherští Slováci, kteří od českého jazyka spisovného odstoupivše, také zvláště se počítají; Čechů bez Slováků jest 5¾ millionu.
Nahoře vytčené české území souvislé stýká se na jihovýchodě s maďarským, na severovýchodě s ruským a polským; ostatek, tedy převážnou většinou, otočeno jest živlem německým. Bývalo větší než je nyní, ale během času valně se zmenšilo. Zejména kde jazyk český hraničí s německým, všude překročila němčina meze bývalé a rozšířila se na újmu jazyka českého, a kromě toho i uvnitř pole českého prostoupila němčina živel český a místy vznikly i některé německé ostrovy; vše pak to dělo se jednak osazováním obyvatelstva německého na území českém nebo těsně na hranicích jeho, jednak němčením obyvatelstva českého.
V letech 50tých našeho století odstoupili Slováci od společného jazyka spisovného a jali se psáti nářečím svým; pole jazyka československého se tím nezmenšilo, ale nastala v písemnictví značná újma českému jazyku spisovnému. –
Čeština v rozloze své dnešní je skupení českých nářečí; a tím byla i v době pravěké, jen že nářečí byla tu poněkud jiná nežli jsou dnešní, neboť během času vykonaly se i tu mnohé změny. Z nářečí
![[VI]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00006.jpg){kind=link}