[3]číslo strany tiskuzase příčinu svou, příčinu, která se stavěla pravidlu na příč a způsobila v něm nějaké zmatení (turbaci). Na př. vedle imperativů volaj, volajte atp (třídy V. 1ᵃ) byly imperativy kaj, kajte atp. (tř. V. 4); když začalo působiti pravidlo o změně aj-ej, měnilo se volaj, volajte ve volej, volejte, a měnilo se rovněž tak kaj, kajte v kej, kejte; v imperativech vzoru volaj, volajte dála se změna v -ej bez překážky a vykonala se bez výjimky; naproti tomu při imperativech vzoru kaj, kajte nastala turbace; v indikativě praes. kaji, kaješ, kaje atd. bylo -aj- právem nezměněné (poněvadž tu -a-j- patří do slabik různých), a toto praesentní -aj- bylo příčinou, aby se -aj- zachovalo také v imperativě a aby nepodléhalo změně v ej, které podle pravidla obecného podlehnouti mělo a které by jinak – bez ukázané turbace – zajisté bylo podlehlo.
3. Dvoje tyto proměny na stránce hláskové – proměny vzniklé z příčin fysiologických a proměny způsobené příčinami psychologickými – dlužno teoreticky lišiti. Ale není možná, prakticky odlučovati naprosto jedny od druhých v grammatických výkladech. Na př. nč. sázel-sázeli vyvinulo se z bývalého sáȥał-sáȥali (ȥ vyslov dz); změn je v tom několik a jsou původu dílem fysiologického, dílem psychologického; sáȥali změnilo se v sázěli (z příčiny fysiol.) a dále v sázeli (též), sáȥał pak změnilo se v sázel (analogií, z příč. psychol.); vykládaje změnu sáȥali-sázěli nemohu pominouti změny sáȥał-sázel, při změně vzniklé z příčiny fysiologické vykládám zároveň změnu vzniklou psychologicky. A jako v případě tomto, tak i v přemnohých jiných. Z toho pak vyplývá, že v hláskosloví, které si béře za úkol vylíčiti všeliké proměny stránky hláskové, nemůže se hleděti jenom ku proměnám vzniklým z příčin fysiologických, nýbrž že se v něm mají popisovati a vykládati také změny vzniklé z příčin psychologických, pokud účinek jejich jinam než mezi proměny stránky hláskové vřaditi nelze. –
Názvy proměn, jež se jeví na stránce hláskové, jsou většinou původu staršího, jako skoro všecka terminologie grammatická. Některé nejsou správné nebo přiměřené, na př. když se praví o některé hlásce, že se „přisouvá“ neb „odsouvá“; v slovích těch mohl by se spatřovati význam a smysl, jakoby změny jimi pojmenované se děly vědomě nebo dokonce úmyslně, a to byl by smysl nesprávný; proto bylo by lépe říkati, že slovu hláska přibývá nebo že z něho vypadá, neboť hláska tu přibývá nebo vypadá bez úmyslu, ano bez vědomí mluvících. Ale ujaté názvy terminologické není radno měniti; proto se pokud možná zachovávají, jenom smysl se jim podle potřeby dává jiný, než měly snad předtím. Pravíme na př. podle přijaté terminologie, že v zábsti je s přisuto, a výkladem ukazujeme, jak se to stalo a jak tedy „přisutí“ zde rozuměti; pravíme, že v pletti-plésti se změnilo tt v st, a výklad ukazuje, že se tu nezměnilo prvé t v s, jak se na pohled zdá, nýbrž že se tu stalo něco jiného; atd. Mnohdy nevidíme a nepoznáváme nic více, než zjevný výsledek, na př. když za starší nrav
![[3]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00015.jpg){kind=link}