z lat. striga Mikl. t. 128; – musiti z něm. müssen sthněm. muoȥan t. 112; – rusý z lat. russus t. 123; – Josef (vysl. -z-), musika; – Zygmund VelKal. 1, Zeland t. 311, Tunýz t. 289 a j.; –
dílem změněno v š nebo ž, a to v š, když psané s slova původního znělo temně (s), a v ž, když znělo jasně (z), na př. Jesus, vysl. Jezus, změněno v Ježúš. Příklady změny v š, ž jsou hojné; podávám jich sbírku, sestavenou podle toho, v jakém sousedství se z cizího s vzniklé české š, ž nalézá. – ša-, ža-: šafrán střhněm., šafrân střlat. safranum; – laš. šałat BartD. 107 ze Salat; – žalm sthněm. salm, žaltář sthněm. saltâri z lat. psal-; – stč. šalšě z lat. salsa omáčka; – šalvěj střhněm., salveie z lat. salvia; – laš. šatan BartD. 107 lat. Satanas; – Šavel ze Saul; – šavle ze střhněm., sabel; – še, že: Šebestian ze Sebastian: – žehnati ze sthněm. sëganôn a toto z lat. signare; – žejbrovati z nněm. säubern; – žemle ze střhněm., sëmele a to ze střlat. semella; – žengle tkanice ze střhněm., sënkel Matz. Cs. 378; – ženkle jehlice ze střhněm., sënkel t.; – žentour z něm. Senkkorb instrumentum aquae e fodinis extrahendae t.; – stč. halže ze střhněm., halse Halsband; – činže z něm. Zins a to z lat. census; – dial. mušeti ze stněm., muoȥen; – mše stč. mšě ze sthněm. mëssa a toto z lat. missa; – róžé, růže z lat. rosa Mikl. Fremdw. 123; – rýže ze střhněm., rîs a toto z lat. risium, oryza t. 115; – varmuže (kaše) ze stněm., warmuos Matz. Cs. 364; – Enže, Kremže; – konšel z lat. consul; – ši, ži: Šimon z něm. Simon lat. Simeon; – Žibřid ze Sîfrid; – židle ze sthněm. sidila a toto z lat. sedile; – žíž (v kostkách) ze stněm., sës a toto ze stfranc., seix, lat. sex; – možieř ze stněm., morsære; – Mojžíš z Moyses; – žo-: žok ze střhněm., sack a toto z lat. saccus; – žold z něm. Sold. žoldnéř střhněm., soldenaere; – žoldán střhněm., soldân Sultan; – žoléř ze střhněm., soller Flur im ersten Stockwerk Lex., a to z lat. solarium; – šu-, žu-: šufeň, žufeň ze střhněm., sûfen (subst. neutr.) omáčka, polévka; žufnouti sorbere ze střhněm.sûfen nněm. saufen Matz. Cs. 381; – košule nč. košile z lat. casula Mikl. Fremdw. 111; – žula z něm. Sohle = Boden der Erzgrube, odtud i žula Granit Matz. Cs. 381; – žumpa z něm. Sumpf; – Uršula, Voršula z Ursula; – stč. Ježúš z Jesus; – šl-: šlechta ze sthněm. slahta Matz. Cs. 82; – okršlek, stsl. okrišlъ, ze sthněm. chreiȥ, střhněm., kreiȥ, kreiȥelîn ; přejato dílem s -šl-, dílem s -sl-, odtud č. okrsl- a č. i stsl. okršl-, okrišlъ: okryſl země orbis terrarum ŽWittb. 97, 9, okirzl t. 88, 12, okirſl ŽGloss, t. a ŽWittb. 89, 2, okrflek Hod. 3ᵃ, MamV. a j., a okryſſl ŽWittb. 49, 12, okrſflek Ol. Num. 6, 11, VelKal. 214, po okrſlku Kruml. 29ᵇ; – žn: almužna ze sthněm. almiosena a toto ze ř. ἐλεημοσύνη; – št: angrešt stč. agrest z lat agresta; – apoštol, epištola z lat. -st-: – hanfešt, hamfešt z něm. Handfest úpis; – stč. hynšt, na hynſſtu ChelčP. 104ᵇ, střhněm. hengst; – kaštan z lat. castanea, – kaštel, kaſſtely Pulk. 105ᵇ, z lat. castellum; – klášter
