dílem s označením měkkosti, a to spřežkami a literami nh, na př. penh t. j. peň DalH. 31, branhithi t. j. bráňiťi t. 39, ſnhide t. j. sňide n. sňíde t. 31, knhiez t. j. kňěz t. 30, mnhie t. j. mňě t., hrad na ztracenhu bieše t. j. na ztraceňú t. 39; – ny, ni (po sklesnutí jotace, v. § 114 pozn.), na př. proti nyemu t. j.proti-ňemu Vít. 80ᵃ (srov. nahoře: proti nemu z Pass.), ſnial t. j. sňal ChelčP. 42 (srov. nahoře: wynal z Modl.); – yn, na př. weyn t. j. ve ň ŽKlem. 33, 9, proč sú weyn uvěřili Hod. 35ᵇ, nayn t. j. na-ň t. 41ᵃ, oheyn t. j. oheň t 9ᵃ, wzeyndy Lit. 1. Reg. 9, 19, ſeyndy t. 4. Reg. 1, 10, srov. stpol. thaynczowacz, do taincza t. j. taňc- Jag. Arch. XII, 154; – ng, na př. oheng t. j. oheň JiřBrn. 282, ſang t. j. saň t. 41, czyng t. j. čiň t. 290, oſtang t. 378, prong t. j. pro-ň t. 80, nang t. 42, mimong t. 241, ngy t. j. ňi 62, prziedeng t. j. přěde-ň EvZimn. 21, wyngma t. j. vyňma Chir. 133ᵇ; – nn, uvěřichu wenn t. j. ve-ň EvZimn. 31, wynnyde t. 34; – ň, v pravopise Husovu, na př. mṅich, peṅ, meṅíe, aſpoṅ a j. Hus. Orth. 176, 177, 184; zzeṅ Ol. Lev. 26, 5; páṅe Ben. Gen. 21, 17; – ň, pozdější obměnou z Husova ṅ, na př. naddeň super eum BrigF. 77, przyezeň t. 108, poklň Comest. 98ᵇ, ſňal ChelčP. 129ᵃ, dále v pravopise bratrském a dosud.
nj se mění v ň.
289. Změna tato je z doby praslovanské, v. § 237; ň tudy vzniklé dochováno také do češtiny, na př. psl. voňa stč. vóňě nč. vůně z pův. vonja, part. raňen- z ranjen-, praes. sg. 1. čiňą stč. čiňu z činją, sg. lok. v-ňem z vъn-jemь atd.
Skupené zn, zdn, sn, stn má se tu v češtině měniti v žň, ždň (žďň), šň, ščň (šťň). Změnu takovou máme v dokladech: zanepraždnienij Háj. 223ᵇ, zanepraždniowal t. l68ᵇ, zanepráždněn Vel. Jg. a j., vášně (z vasn-ja, proti stsl. i-kmenu vasnь), dobrá waſnye sě pokazí AlxV. 1929; ale většinou změna zde náležitá není, první, sykavý člen skupiny zn atd. zůstává nezměněn, vlivem slov příbuzných, která touž hlásku právem mají nezměněnu, na př. zaneprazňovati Solf. Jg., zaneprazdňuje Br. Jg., vyplísněn Us. atd., podle zaneprázniti atd.
Máme pak změnu tuto v případech stejných, jako jsou vyčteny v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:
v slabikách kořenných, na př. mor. ňuchati vedle stsl. ąchati odorari, z n-j-uchati, – lok. v-ňem z vъn-jemь, – instr. s-ňím ze sъn-jimь atp.; –
v kmenových koncovkách některých substantiv vzorů oráč, moře, dušě, na př. kůň stč. kóň z konjь, – vóňa z vonja; –
v adjektivech -ň, na př. Libeň z -njь, fem. -nja; –
v subst. s příp. -jan-, na př. Plzňan stč. Plzněnín, z pьlzьn-jan-; –
