Šafaříkův a Tomášský zlomek žaltáře

Zlomek rukopisu s kompilovaným zněním druhého překladu Knihy žalmů do češtiny zvaný Šafaříkův a Tomášský (zkratka ŽaltT)[1] Tuto zkratku užívá Staročeský slovník 1968, s. 117. Ve Slovníku staročeském Jana Gebauera je tento pramen značen zkratkou „ŽTom.“. Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/301778323_331912?db=3. tvoří celkem pět pergamenových listů s rozměry 20 × 15 cm.[2] Srov. Patera 1890, s. XXIV. Je uložen v Knihovně Národního muzea mezi rukopisnými zlomky na signaturách 1 A c 66/1 (dva dvojlisty) a 1 A c 66/2 (jeden list). Oba dvojlisty pocházejí z Šafaříkovy pozůstalosti,[3] O zlomku srov. Šafařík 1848, s. 260–261. samostatný list pochází z klášterní knihovny u sv. Tomáše v Praze a Národnímu muzeu byl darován v roce 1878.[4] Srov. Zpráva o Muzeu král. Českého 1878, s. 183 Kvůli druhotnému použití při vazbě jsou listy poškozeny potrháním a oříznutím. Chybí konec pravého sloupce na fol. 3r a začátek levého sloupce na fol. 3v v rozsahu jednoho až dvou písmen. Vznik rukopisu je kladen do 2. poloviny 14. století.[5] Patera 1881, s. 122; Brčák – Dobiáš – Dragoun – Jamborová – Měřička – Voleková 2014, s. 144.

Rukopis je psán jedním písařem gotickou minuskulí ve dvou sloupcích, latinské incipity žalmů psané rubrikou jsou patrně dílem jiné ruky. Iniciály na začátcích žalmů a majuskule na začátku veršů jsou psány červeným inkoustem. Žalmy jsou zakončeny malou doxologií (Chvála otci i synu i svatému duchu, jakž jest byl ot počátka i nynie i vždy bude věky Ps 48,21), 68. žalm je označen rubrikou Tuto sě počíná nokturn čtvirteční (fol. 5ra). Novodobou rukou jsou k začátkům žalmů připsána na okraji jejich pořadová čísla.

Zlomek obsahuje verše Ps 48,9–49,12, 60,3–68,35 s drobnými chybějícími úseky textu. Šafařík jej chybně přiřadil k prvnímu překladu žalmů,[6] Srov. Šafařík 1848, s. 260. ale již Gebauer jej označil za text blízký Žaltáři klementinskému (zkratka ŽaltKlem),[7] Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII A 12. Gebauer 1880, s. XXX. zástupci druhého překladu, což potvrdil i Patera.[8] Patera 1881, s. 122. Jedná se však o verzi kompilovanou, jejím základem je druhý překlad žaltáře, do kterého jsou přejata i čtení prvního překladu. Obsahuje ale také místa s odlišným překladem, některé z nich se shodují s inovacemi žaltáře v Bibli litoměřicko-třeboňské a Bibli olomoucké.[9] Kyas 1962, s. 26–27. Písař užíval mladší spřežkový pravopis vyznačující se těmito zvláštnostmi: hlásku š označuje písař zpravidla spřežkou ſch (např. vſchima /ušima/ Ps 48,2), hláska s je někdy psána grafémem z (např. zlewanye /slévanie/ Ps 64,8) a pro slabiku vu písař užil též pouhý grafém w (např. zwk /zvuk/ Ps 64,8). Podrobný popis pravopisu uvádí Patera.[10] Patera 1881, s. 123.

Na hláskoslovné rovině jsou zachyceny např. tyto jevy: pravidelné průvodní vokály u slabikotvorného l a r (např. milosirdenstvie Ps 47,10), častá diftongizace ó/o > uo (např. buoh Ps 47,9; huora Ps 47,12; z duomu Ps 49,9), občasná ztráta jotace po labiálách (např. na vežiech Ps 47,13; v Jeruzaléme Ps 64,2; v uobetech Ps 65,13), ojedinělé protetické v (vzvochvují Ps 65,7), ojedinělá změna -tva > -tba (modlitby Ps 65,20) a změna ý > ej (Nebeskej Ps 67,15) aj. Výrazné jsou rozdíly oproti druhému překladu na lexikální rovině: in fines Ps 47,11: v krajinách ŽaltT × v krajě ŽaltKlem; iustitia Ps 47,11: pravedlnosti ŽaltT × pravdy ŽaltKlem; distribuite Ps 47,14: udařte ŽaltT × rozdělte ŽaltKlem; iniquitas calcanei Ps 48,6: nepravost stópěje ŽaltT × zlost kročěje ŽaltKlem; simul Ps 48,11: pojednú ŽaltT × spolu ŽaltKlem; iumentis Ps 48,13: dobytčatóm ŽaltT × jalovatóm ŽaltKlem, a četná další místa. Některé z inovací jsou hapax legomena, např. přěptač ‚kdo zkoumá‘ (přěptači Ps 63,7); slavnicě ‚žena zpívající chválu‘ (slavniciem Ps 67,26); slyšatedlný ‚slyšitedlný‘ (slyšatedln Ps 65,8); zpořězovati ‚uskutečňovat‘ (zpořezujete Ps 49,5). Další rozdíly jsou například ve slovosledu: a gloria eorum Ps 48,15: ot jich chvály ŽaltT × ot chvály jich ŽaltKlem.

Ukázku z 60. žalmu v transkribovaném znění zveřejnil Šafařík.[11] Šafařík 1848, s. 272–273. V paleografickém znění vydal Šafaříkův a Tomášský zlomek Patera (1881). Varianty z něj Patera otiskl také v kritickém aparátu edice Žaltáře klementinského.[12] Patera 1890, s. 87–90, 104–120.

Text Šafaříkova a Tomášského zlomku žaltáře je velmi chybový. Emendujeme zjevné písařské chyby, vynechaná písmena a případy nenáležité jotace. Opravy provedené samotným písařem a připsaná písmena, která mohou pocházet i od jiné soudobé ruky, přijímáme bez upozornění. Poškozený a špatně čitelný text doplňujeme s přihlédnutím k Žaltáři klementinskému. Nečitelná písmena v poznámkách naznačujeme trojtečkou. Při rekonstrukci špatně čitelných míst se opíráme o transliterované znění Adolfa Patery (1881), na jeho odlišná čtení však neupozorňujeme. Podle znění Žaltáře klementinského doplňujeme chybějící slova (např. náš u věk Ps 47,15), v poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[13] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. V případě delšího chybějícího úseku znění nedoplňujeme a vynechávku naznačujeme trojtečkou (…). Je-li to potřebné, v poznámce značíme svislicí | konec řádku nebo listu. Pokud text chybí i v Žaltáři klementinském, upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc, v poznámce (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[14] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[15] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.[16] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6.

Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který se objevuje jen ve třetím českém překladu žalmů. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme, klademe pouze upozornění, že verš nebyl přeložen. Co se týče nadpisů žalmů, přepisujeme latinské incipity psané rubrikou.