Muzejní zlomek žaltáře

Zlomek rukopisu s prvním překladem Knihy žalmů do češtiny zvaný Muzejní (zkratka ŽaltM)[1] Tuto zkratku užívá Staročeský slovník 1968, s. 117. Ve Slovníku staročeském Jana Gebauera je tento pramen značen zkratkou „ŽMus.“. Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/300849633_210516?db=3. tvoří dva pergamenové dvojlisty s rozměry přibližně 17 × 11,5 cm.[2] Srov. Gebauer 1880, s. XXVIII. Dvojlisty jsou dochovány ve čtyřech oddělených částech, dvě z nich byly navzájem slepeny papírovým proužkem. Jsou navíc silně poškozeny zašpiněním a setřením a velké části listů zcela chybějí. Zlomky rukopisu, původně nalepené na deskách neznámé knihy a zřejmě neopatrně z nich stržené, daroval Knihovně Národního muzea 28. ledna 1825 Václav Hanka.[3] Patera 1886, s. 130. Rukopis byl s ohledem na použité písmo sepsán v 1. polovině 14. století, snad na jejím počátku.[4] Brčák – Dobiáš – Dragoun – Jamborová – Měřička – Voleková 2014, s. 131; Patera 1886, s. 131.

Rukopis je psán jednou rukou gotickou minuskulí. Majuskule na začátku veršů jsou psány červeným inkoustem. Oba dvojlisty pocházejí z poslední složky neznámého rukopisu. Na prvním dvojlistu jsou zachovány verše Ps 144,16–146,4 (fol. 1r–1v) a část Annina chvalozpěvu (1 Rg 2,9–10) a prvního Mojžíšova chvalozpěvu (Ex 15,1–17; fol. 2r–2v), na druhém dvojlistu pak druhý Mojžíšův chvalozpěv (Dt 32,15–36, fol. 3r–3v) a Athanasiovo vyznání víry (1,15–37, fol. 4r–4v).

Český překlad žalmů zachovaný na muzejním zlomku se řadí k prvnímu překladu žaltáře, který vznikl na konci 13. století. Velmi blízko má zlomek ke znění glos z Žaltáře muzejního glosovaného, s nimiž se mnohdy do písmene shoduje.[5] Praha, Knihovna Národního muzea, sign. XIV D 13. Flajšhans 1903, s. 79, srov. Kyas 1962, s. 12.

O přináležitosti zlomku k prvnímu překladu informoval již Pavel Josef Šafařík.[6] Šafařík 1842, s. 116. V Jungmannově Historii literatury české jsou zlomky uvedeny nejprve pod číslem II 113 a poté mylně ještě jednou pod číslem II 116.[7] Patera 1886, s. 130; Flajšhans 1903, s. 78. Zlomek vydal v paleografickém znění Adolf Patera (1886) a Václav Flajšhans (1903, s. 129–142) a je citován v různočtení kritického aparátu edice prvního českého překladu žalmů.[8] Vintr 1986, s. 263–265, 272–274, 278–282; sigla M.

Muzejní zlomek žaltáře je psán kombinací primitivního a spřežkového pravopisu.[9] Podrobný popis viz Patera 1886, s. 131–132. Z neobvyklých jevů respektujeme pravidelný zápis ě ve slově křěsťanský (např. křěsťanskú pravdu SymbAth 1,19).

Poškozený a špatně čitelný text doplňujeme s přihlédnutím k Žaltáři wittenberskému (zkratka ŽaltWittb).[10] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6. Nečitelná písmena v poznámkách naznačujeme trojtečkou. Při rekonstrukci špatně čitelných míst se opíráme o transliterované znění Adolfa Patery (1886) a Václava Flajšhanse (1903), na jejich odlišná čtení však neupozorňujeme. Je-li to potřebné, v poznámce značíme svislicí | konec řádku nebo listu. Podle znění Žaltáře wittenberského doplňujeme chybějící slova (např. svatý SymbAth 1,22), v poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[11] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. V případě delšího chybějícího úseku znění nedoplňujeme a vynechávku naznačujeme trojtečkou (…). Pokud text chybí i v Žaltáři wittenberském, upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc, v poznámce (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[12] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[13] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.

Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který se objevuje jen ve třetím českém překladu žalmů. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme, klademe pouze upozornění, že verš nebyl přeložen.