editor: Filipová, Jitka (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. F 78 – Velkostatek Jimramov č. 78, 1611–1726
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Předkládaná edice zpřístupňuje rukopis jimramovské smolné knihy, která je uložena v Moravském zemském archivu v Brně pod signaturou F 78 – Velkostatek Jimramov č. 7. Jedná se o knihu o velikosti 17×22 cm. Na úvodním foliu 3r je pramen nazván takto: „Leta Paně 1612: Poznamenání zločincův a vyznání jejich, kteříž pro své zlé skutky a činy, kterýchž se proti zápovědi Boží dopouštějí a za to konec života svého při městys Jimramově berou, tuto jejich zle páchané věci pořádně sepsány jsou.“
Ačkoliv je rozsah knihy 45 folií, text začíná na fol. 3r, fol. 20v, 22r, 29r–38r a 43r–45v jsou prázdná. Kniha je psána poměrně čistě, vyskytuje se jen malé množství škrtů, na fol. 27v je rozpitý inkoust, a část věty tak nečitelná. Původně byl pramen jistě obsáhlejší, neboť na fol. 42v končí text uvnitř věty. Ke ztrátě následujícího folia však zřejmě došlo až později, neboť edice Marzyho z roku 1899 ještě text z tohoto folia předkládá. Za účelem kompletnosti pramene chybějící část doplňujeme z edice s označením jako doplněný text, a to s uplatněním těchto zásahů: interpunkci upravujeme podle dnešních pravidel, zkratky pro měny rozepisujeme, příjmí Hanauše upravujeme na formu Hanouše, v rozpise nákladů nahrazujeme tři tečky pomlčkou.
Obsahem tohoto pramene jsou předně vyznání delikventů vyslýchaných na mučidlech. Celkový počet projednávaných případů je 11, z čehož 10 procesů je vedeno s jednou osobou, do jednoho případu je zapleteno osob více, nicméně zde jsou zapsány pouze jejich tresty. Vedle vyznání pramen obsahuje dále smlouvu s katem, zápisy aj.
Smolné knize již byla pozornost věnována dříve (Marzy 1899, Zaoralová–Zaoral 1965), avšak v obou případech nepředkládaly edice kompletní text. Marzy zpracoval fol. 3r–12v, 41v–43a, Zaoralovi fol. 3r–23r, 41v–42v. Novější edice manželů Zaoralových je poměrně spolehlivá, upozorníme jen na některé odchylky: fol. 4v „ty peníze vzali a za kabáty /…/ schovali“ místo „za kabát“, „v šátku černým hedvábím vyšívaným“ místo „hedbávím“, na fol. 5v v nadpise „Leta 1614 v pondělí po rozeslaní 12 apoštolův, totiž 20. dne julii, Jan Cikán ze vsi Borovnice při outrpném pravě toto vyznal“ se začíná v edici až slovy „Jan Cikán“, na fol. 8v v osmém bodu chybí věta „Potom opět dostavše druhou měřici žita témuž Tobijášovi ji za 13 grošů, když sobě u Fanty v panským mlejně mlel, prodal.“ Bez komentáře jsou také emendovány předložky a předpony s/z podle dnešních pravidel, slovo předce je emendováno na tvar přece, kvantita je upravována podle dnešního stavu ve spisovaném jazyce.
Kvantita v rukopise značená není, rekonstruujeme ji tedy do podoby, již předpokládáme pro střední češtinu. Zároveň bereme v potaz nářeční původ pramene, a zachováváme tak tzv. moravskou krátkost (např. leta, pan, byti aj.). U náslovného ú- předpokládáme již ustálenou kvantitu, a přepisujeme jej proto s délkou (srov. Dittmann 2018: 107). Asimilaci u předložek a předpon s/z ponecháváme, pokud je hláskově podmíněna (např. fol. 7v „s Prahy“, fol. 13v „zbírati“), v ostatních případech emendujeme (fol. 12r „z <s> Husince“). Jinak k emendaci přistupujeme pouze v krajních případech, např. fol. 23v „v nově okovanými <OKowanymjmy> ramy“, fol. 24v „od obojí <Odbog> strany“, fol. 38v „celého <Ceheho> ouřadu“ aj. V rukopise se také objevují zkratky. Iniciálové zkratky, kromě zkratek pro měny, v textu rozepisujeme a v transliterované podobě uvádíme v poznámce (nejčastěji se jedná o titulaturu), ostatní (např. měny či zkrácená slova s tečkou či znakem pro zkratku) rozepisujeme bez poznámky. Pouze u zkratky slova královský (fol. 18r–20v) upozorňujeme na zkratku v poznámce, neboť formu koncovky sjednocujeme podle kontextu, např. fol. 18v „podle milostivého nařízení slavný a královský apelací,“ tj. volíme zúženou koncovku podle předchozího adjektiva.
Literatura
DITTMANN, R. (2018). Vokalismus Bible kralické šestidílné II. Uplatnění změn proběhlých od konce 14. století. Listy filologické 141(1–2), 95–130.
MARZY, V. I., ed. (1899): Ze zápisků farního archivu jimramovského. Časopis Matice moravské 23(2), s. 188–192; 23(3), s. 281–286.
ZAORALOVÁ, M. – ZAORAL, P. (1965): Jimramovská smolná kniha. Vlastivědný věstník moravský 17(2), s. 141–157.