Komentář editora k textu

Rukopis nese signaturu Nelahozeves Lobkowiczká knihovna VI Fd 21 (starší sign. NK R VI Fd 21), ve zkratkách ke Staročeskému slovníku (Havránek 1968) je veden jako RadaOtcR, rovněž bývá popisován zkratkou R podle místa původního uložení (např. Hrabák 1957, s. 522). Rukopis původně náležel Roudnické lobkowiczké knihovně, po konfiskaci knihovny v r. 1941 byl rukopis uložen v Národní knihovně v Praze, v roce 1992 byl vrácen zpět majitelům a je uložen v Lobkowiczké knihovně v Nelahozevsi. V Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze je v současné době pro studijní účely k dispozici kopie rukopisu na mikrofilmu pod zkratkou Zl 1010, na jejímž základě byla edice památky pořízena.

Opis památky v tomto rukopise pochází z konce 14. stol. (viz např. Hrabák 1935, s. 163). Památka Rada otce synovi byla zpracována celkem ve dvou redakcích, první redakci reprezentují tři rukopisy: tento editovaný rkp., dále rkp. Praha, Národní knihovna, XVII F 50, f. 28v‒39v, pocházející asi z roku 1409, a konečně rkp. Leningrad, Veřejná knihovna, Q I 18, f. 84r‒88v, pocházející z roku 1404, který byl za 2. světové války zničený a nyní je dostupný z paleografické edice Adolfa Patery (1892). Druhou redakci představuje rkp. Praha, Knihovna národního muzea, II F 9, f. 146r‒156r, pocházející z poloviny 15. století.

Památku literárně zařazuje J. Jungmann (1849, oddíl II, č. 57), starší literaturu o památce uvádí podrobně J. Jakubec v Dějinách literatury české (1929, I. díl, 262). J. Hrabák (1935) podává podrobný obsahový a formální popis skladby ve srovnání s Roudnickým umučením a dochází k závěru, že obě díla jsou dílem téhož autora.

Památka se nachází podle zachované paginace na s. 346‒355, případně bývá badateli odkazováno na foliaci 174v‒179r. Kodex byl nově svázán, přičemž paginy po sobě následují: 1‒168, 171‒196, 169‒170, 197‒355. Kodex, který je dílem jediného opisovače, obsahuje i další nábožensko-vzdělávací a mravně-vzdělávací veršované a prozaické památky, např. na s. 1‒84 se nachází zmíněné Roudnické umučení Páně.

Jedná se o dosud needitovaný opis památky, z opisu jsou dochovány pouze verše 1‒325 a fragmentárně závěrečné v. 648‒650, folia s v. 326‒647 se nedochovala. Dochovaná část rukopisu má navíc místy poškozené či utržené listy, takže se téměř nedochovalo znění v. 49‒72 a v. 80‒108. Schází text v. 34, 35, 44‒46, pro něž písař nechal volné řádky. Rovněž je vynechaný v. 263, ovšem bez vynechaného řádku. Pro snadnější porovnávání dochovaných opisů 1. i 2. redakce památky jsou verše v opisech obou redakcí nově číslovány jednotně.

Zápis je proveden spřežkovým pravopisem, distribuce grafémů je poněkud nepevná, např. foném š je zapsán grafémem ſſ, např. v. 23 naymenſſyi najmenší, grafémem ſ, např. v. 37 proſlo prošlo, a grafémem s na konci slova, např. v. 120 ſlybys slíbíš. Foném ú je na začátku slova zapsán grafémem v, např. v. 302 vrupne úrupné, grafémem w, např. v. 9 wmyſl úmysl, 144 wtyechu útěchu. Čtení poněkud znesnadňuje nedbalý zápis grafémů, např. místy nelze rozpoznat grafémy o a e, např. v. 123 tebe.

V zápise se objevuje nenáležitá jotace, např. 164 gyedna jedna, v. 243 wſſyeho Všeho a též ztráta jotace po retné souhlásce, v. 7, v. 186 werneho verného. Z hlediska progresivnosti hláskových změn je zápis rozkolísaný: převládá zápis ó nad dvojhláskou uo, která se vyskytla jen dvakrát; projevuje se přehláska u>i, např. 111 bogyge bojije, 286 neurazyg neurazij; monoftongizace ie>í, např. 73 hrzych hřích, 121 przyſne přísné. Zachovává hláskovou skupinu šč, např. 290 ſczedr ščedr. Zřídka dochází k zjednodušení hláskových skupin: 133 czneho cného, 222 proſtrany prostraný, a k asimilaci znělosti, např. 124 tyeſczye těšcě. Vyskytují se ojedinělé rysy, které by bylo možno chápat jako dialektické, např. se vyskytne změna d v j, v. 250 Chuyſſyemu chujšiemu, ale dialektickou příslušnost by bylo třeba prokázat na rozboru většího textového úseku.

Běžné písařské chyby typu 240 drobrymy dobrými, 247 gemz jenž jsou emendovány. Písařské opravy byly prováděny podtečkováním a nadtečkováním, např. v. 243, nebo v podobě dodatečně nadepsaného písmene, např. v. 159 jediné, 193 vyjdú, tyto opravy jsou hodnoceny jako zásah autora a jsou neznačenou součástí lineárního textu v edici.

HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Staročeský slovník: úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia, 1968.

HRABÁK, Josef. Roudnické Umučení a Rada otce synovi. Slovo a slovesnost 5, 1935, s. 161‒170.

HRABÁK, Josef, ed. a HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957.

JAKUBEC, Jan. Dějiny literatury české. Od nejstarších dob do probuzení politického. Praha: Jan Laichter, 1929.

JUNGMANN, Josef. Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. V Praze: Nákladem Českého museum, 1849.

PATERA, Adolf: Rada otce synovi. Dle Petrohradského rukopisu z roku 1404. ČČM 66, 1892. s. 395‒415.