editor: Hejdová, Tereza (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Národní archiv České republiky (Praha, Česko), sign. SM D 42/12, 1584–1612
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Při vzniku edice byla použita data z Lexikální databáze barokní a humanistické češtiny (https://madla.ujc.cas.cz).
Elektronická edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.
Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Sada dopisů Mikuláše Dačického z Heslova z let 1584–1612 je uložena v Národním archivu České republiky v Praze ve fondu Stará manipulace pod signaturou D 42/12. Listy se týkají zabití Šťastného (Felixe) Novohradského z Kolovrat Mikulášem Dačickým z Heslova v roce 1582. Celý případ se řeší velmi dlouho (1582–1615) a končí Mikulášovým vykoupením z hrdelního trestu.[1] Blíže: Veselský, Petr Miroslav: Pánové Dačičtí z Heslova, Kutná Hora: Kuttna, 2011, s. 31–50. Jelikož se česká dvorská kancelář nevěnovala souzení případů, ale vyřizovala především odvolání, žádosti o milost, revizi procesu apod., není případ Mikuláše Dačického v jejím fondu kompletní – první dopis s prosbou o propuštění z vězení je datován 26. listopadu 1584, další listy jsou z roku 1612, dva jsou bez data.
Každý list je v edici označen samostatně, určení se skládá ze zkratky fondu (SM), signatury (D 42/12) a pořadového čísla dopisu, který mu byl přidělen při archivním zpracování. Některé dopisy jsou datované přímo odesílatelem (I, III, V), další obsahují datum připsané na adresní straně v den doručení do kanceláře (II, IV). Edice je řazená chronologicky, dva dopisy bez datace jsou připojeny na konec. Chronologické řazení ovlivňuje i ediční označení dopisů, to se skládá z pořadového čísla v edici (římská číslice) a označení folia (1r). Pořadová čísla archivního třídění a u foliace se neshodují.
Jelikož dopisy byly doručovány do české kanceláře, bývají na adresní straně připsány jiným rukopisem poznámky, které se k listu, či jeho vyřízení vztahují; někdy bývá připsáno i datum doručení do kanceláře. Tyto poznámky jsou v edici zachovány a označeny jako kancelářský přípisek.
Dopisy jsou transkribovány podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou upravena podle dnešní pravopisné normy – jsou užita na začátku vět, u vlastních jmen, u oslovení a u slova Bůh. Zápis náslovného s a z je ponechán podle rukopisu. Při přepsání došlo ke zjednodušení některých hláskových skupin: skupina gk je zapisována jako k (např. Lychtenburgku přepsáno jako Lichtenburku I'1r); skupina th jako t (Kolowrath – Kolovrat I'1v).
Rukopisy jsou v zápisu spolehlivé, objevilo se jen několik písařských chyb. Dochází k záměně liter: u spojení ne mou je místo n zapsáno m memau I'1v; ve slově čerstvým je místo r zapsáno y Cžieyſtwym V'1r; místo zhubeném je zapsáno zhubenera IV'2r. Ojediněle je litera vynechána: u slova laskavě je vynecháno s lakawie III'1v. Ve dvou případech (II'1r, IV'1v) je zapsáno zvratné se jako gſe; ač jsou zvratné analogie odstraňovány bez poznámky, v edici je na ně upozorněno kvůli řídkému výskytu.
Zkratky jsou rozepisovány bez upozornění. A to i takové, které pro dnešní češtinu nejsou běžné, ale v historických obdobích češtiny jsou používány. Zkratku UP přepisujeme jako urozený pán VII'1r; JMC rozepisujeme jako Jeho Milosti císařské např. I'1r; slovo milosti ve spojení Vaší Milosti bývá zapsáno zkráceně Misti IV'1r. Zkratka etc. je ponechána v původní podobě.
Interpunkce a členění textu se drží spíše pauzových principů. Dopisy nejsou výrazně členěny. Části listů – úvod, jádro, závěr – nejsou výrazně odděleny, autor maximálně používá spacie. V dopisu č. IV a VII pisatel vynechal nějaké slovo, které připsal supra lineam, či in margine. Na tyto případy upozorňujeme v poznámkách.