editor: Hejdová, Tereza (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Národní archiv České republiky (Praha, Česko), sign. SM H 21/1, 1607
Při vzniku edice byla použita data z Lexikální databáze barokní a humanistické češtiny (https://madla.ujc.cas.cz).
Elektronická edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.
Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Dopisy Anny Pourové z roku 1607 jsou uloženy v Národním archivu České republiky ve fondu Stará manipulace pod signaturou H 21/1. Listy jsou vybrané z většího celku korespondence, který se věnuje sporu mezi Annou Pourovou, vdovou po řešetáři v Novém Městě pražském, a Kryštofem Dillerem, staroměstským měšťanem. Pře se týká dluhů Kryštofa Dillera vůči Anně Pourové. V dopisech se často odkazuje na přílohy, které se dochovaly. Jsou buď do dopisu vložené, nebo opsané přímo za dopisem na volném místě. Přílohy nejsou součástí edice, ale je na ně upozorněno v poznámce.
Každý list je v edici označen samostatně, určení se skládá ze zkratky fondu (SM), signatury (H 21/1) a pořadového čísla dopisu, který mu byl přidělen při archivním zpracování. Jelikož jsou dopisy datovány, je edice řazená chronologicky, což ovlivňuje i ediční označení dopisů. Skládá se z pořadového čísla v edici (římská číslice) a označení folia (1r). Pořadová čísla archivní a u foliace se neshodují.
Jelikož dopisy byly doručovány do české kanceláře, bývá na adresní straně připsáno jiným rukopisem datum doručení do kanceláře. Někdy je připojená i poznámka o tom, čeho se dopis týká, či o tom, jak postupovat dál. Tyto přípisky jsou v edici ponechány a označeny jako kancelářský přípisek.
Na dopisech II a V jsou dochovány zbytky pečeti.
Dopisy VI a VII vypadají na první pohled totožně, ale při bližším čtení jsou parné některé rozdíly v morfologii, lexiku a syntaxi, proto jsou do edice zařazeny oba.
Dopisy jsou transkribovány podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou upravena podle dnešní pravopisné normy – jsou užita na začátku vět, u vlastních jmen, u oslovení a u slova Bůh. Zápis náslovného s a z je ponechán podle rukopisu.
Rukopisy jsou v zápisu spolehlivé, objevilo se jen několik písařských chyb. Dochází k záměně liter: u slova nebo je místo o zapsáno e nobo V'1v; ve slově léta došlo k záměně t a h leha V'1v; ve slově rozeznávati je místo v zapsáno n rozeznanatj V'2r; ve spojení slovo od slova je u prvního lexému výrazu o zaměněno za a slowa V'1v. Ojediněle je litera vynechána: u spojení s čehož je vynecháno o Sczehz I'1r. V dopisu č. XI několikrát pisatel zvratné se zapsal jako gſe; ač se na zvratné analogie běžně neupozorňuje a odstraňují se bez upozornění, v edici je na ně upozorněno právě kvůli tomu, že se vyskytují jen v jednom listu.
Zkratky rozepisujeme bez upozornění. A to i takové, které pro dnešní češtinu nejsou běžné, ale v historických obdobích češtiny jsou používány. Zkratku PPP přepisujeme jako pán purkmistr a páni III; WCM rozepisujeme jako Vaší císařské Milosti např. I'1r, NMC zapisujeme jako Naší Milosti císařské VI'1v, JMC Jeho Milosti císařské II'2v. Slovo svatého je zpravidla zapisováno zkratkou s nadepsanou koncovkou, z toho důvodu vždy tuto zkratku rozepisujeme.
Interpunkce a členění textu se drží spíše pauzových principů. Dopisy nejsou výrazně členěny. Části listů – úvod, jádro, závěr – nejsou výrazně odděleny, autor maximálně používá spacie. V dopisu č. VI pisatel několikrát vynechal nějaké slovo, které připsal supra lineam, v případě větší části výpovědi text dopsal in margine. Na tyto případy upozorňujeme v poznámkách.