řěčný adj. výmluvný; chytrosti řěčné řečnické, slovní; haněním řěčným neb psaným řečí nebo písmem
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
řěčný; řěčský; řědčicě v. řiečný;
hřěčský;
řiedčicě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
řěčný adj. = ústní, mluvní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.