|
|
|
hřěčský adj. řěčský adj. k Hřěk 1. řecký, (ve funkci gen.) Řeků 2. (o území ap.) řecký, obývaný Řeky „země hřěčská“, „královstvie hřěčské“ Řecko 3. (o králi ap.) řecký, panující Řekům 4. (o knize, vojsku ap.) řecký, pocházející z Řecka, (o člověku) zvl. jsoucí řecké národnosti 5. „Hřěčščí“ Řekové 6. (o církvi, víře, obřadu, knězi ap.) řecký, východokřesťanský 7. (o řeči ap.) řecký, užívaný Řeky 8. (o slovu ap.) pocházející z řeckého jazyka 9. (o přírodnině) cizí, cizokrajný, zvl. pocházející ze Středomoří 10. hřěčské víno rozinky, sušené bobule hroznového vína 11. bot. hřěčské sěno rostlina pískavice řecké seno (Trigonella foenum Graecum L.), komonice lékařská (Melilotus officinalis L.) Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
hřěčský, řěčský, -cký hřěcký, řěcký, adj. ze Hřěk, řecký, griechisch. — Rzyeczſka země AlxV. 74, z hrzieczſke země Pass. 328, v zemi rzieczky AlxV. 69, v rzedſke (sic) zemi Apoll. 128a. Král rzyeczky AlxV. 2286, král hrzeczky AlxH. 5, 37, král hrſeczky AlxB. 2, 5, král rzieczſky Kruml. 56b; královstvie hrzyedſkeho (sic) regni Graecorum Mus. 1. Mach. 1, 11. Viděch ve sně rzyeczſke stany AlxV. 1334; rzyeczſka stráže t. 1376; hrzeczke i pohanſké voje AlxH. 4, 28. rzeczſſczij mistři Krist. 64a, rzečſſtij kněží Pref. 10; písmem hrzieczkim Ans. 3; čti ṙecſkee knihy graecos codices Kladr. předml. Jeron. k Reg. — Zpodstatnělé: Rzieczſſtij jsú kramáři tvoji Graecia Ol. Ezech. 27, 13, Řekové. — Hřěčské seno, víno, v. sěno, víno. — Adv. -sky hřěčsky, řěčsky: Bessus pak, jakž nerozuměl ( t. řecké rozmluvě Dariově s Patronem), vztáza, jenžto hrſiechzky uměl AlxBM. 4, 24; to Pilat káza hrzeczſky, židovsky, latině napsati Hrad. 90a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hřěčský, hřěcký, řěčský adj. řecký Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hřěčský, řěčský adj. = řecký Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|