|
|
|
čstnost, -i f. pozd. ctnost, -i f. k čstný 1. ctnost, mravní síla, ctná vlastnost, zejména jedna ze sedmi hlavních ctností čtyři čstnosti stežějné, čtyři čstnosti hlavnie čtyři kardinální ctnosti (moudrost, spravedlnost, statečnost, mírnost) 2. ctný skutek, dobrý čin 3. šlechetnost, dobrota 4. čest, počestnost, mravní čistota 5. čest, úcta, vážnost 6. den zasvěcený ke cti nějakého světce, svátek (?) 7. okrasa, ozdoba 8. v oslovení tvá čstnost ap. tvá Milost, tvá Výsost 9. při mé čstnosti na mou čest, na mou věru Sr. čest, nečstnost Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024). 
čstnost, ctnost, čsnost, cnost, -i; někdy čestnost; fem., z č(ь)stьno-. Čestnost; ctná vlastnost, ctný skutek; ctnost; Ehrbarkeit, Tugend; honor, virtus. (Město Atheny) u velikéj sě moci znáše, v lidech, v pokladiech, v tvrdosti i ve všiej velikéj czſtnoſty AlxV. 413; všěcko na ňem (na »krásném člověku« ve vidění) czſtnoſt bieše t. 889; nigdie nečtem, by římská moc v tak přěmnoženéj cznoſcy svého ciesařě přijala AlxB. 6, 3; (šlechtici) jsú dóstojni czſtnoſty, když dbajú o múdrosti AlxV. 240, hodni úcty; by král v smutce i v žalosti, pyče poručené czſtnoſty t. 110 (král Filip poručil svou manželku Pausaniovi a ten zavřel se s ní na hradě); nejedna (ze žen a dívek zajatých) své czſtnoſty želé t. 1886. We czſtnoſti tvéj in honore tuo ŽKlem. 44, 10; hospodin czſtnoſti virtutum t. 23, 10; chvalte jeho w cznoſtech jeho in virtutibus t. 150, 2. (Šafář) jest nižádné ctnosti nikdy neučinil, kterak by již směl toho draka podstúpiti? Trist. 64, hrdinského skutku. — Ke všiej czſnoſty Hrad. 3b, czſnoſt t. 4b, cznoſt t. 115a; cztnoſt NRada 1681, ve cznoſti t. 503; všěch cznoſṫí Kruml. 351b; cztnoſt virtus Prešp. 18, cznoſt virtus BohFl. 456, cznoſt decus Prešp. 1401. — Srov. čestnost. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čstnost, čsnost, ctnost, cnost, -i f. ctnost, čestnost, počestnost; čest, počest, úcta Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čstnost, ctnost f. = ctnost; čest, počest; kázeň; v titulech = Veličenstvo, Milost Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|