|
|
|
čstný adj. pozd. ctný adj. k čest 1. čestný, ušlechtilý, počestný 2. ctihodný, vznešený, slavný 3. řádný, poctivý, dobrý 4. krásný, půvabný V DalH doložena i podoba čstní: děkovati z kvasu cznhieho, snad chybný zápis Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
čstný, ctný, čsný, cný, z č(ь)stьn-, adj. ze subst. čest. — Ctný; ehrbar, ehrlich; honestus, venerabilis; významu vůbec pochvalného, o osobách i o předmětech jiných. Chſna mari (Máří) CisMnich. 97a. Chzctny muž AlxBM. 2, 18 t. j. čctný ze čstný; chztny kmet t. 5, 3; královi czſtnemu AlxV. 89; Czſtneho rytieře t. 1126; Alexandru, sluzě svému, dietěti obak czſtnemu, zpoviedaju milost svoji t. 968; Czſtna žena t. 81, cſna kmeticě AlxM. 2, 16, czſtnu děvici AlxV. 783; knězě Jaromíra czneho DalC. 36; rozpomínaj sě na jeho otcě czſneho t. 21; panie czne válkú sě stydiechu t. 11; czna žena tamt.; pána cſneho Dět. Jež. la; czſnu kněží (akk.) Hrad. 97a, Prokop poruči jej (nemocného) bratru czſnemu t. 1la, z člověka czſneho t. 11b. Czſtne srdce AlxV. 1824; co sě tu cztnych těl (padlých bojovníků) ztlači t. 1744; sta sě mu czſtna příhoda t. 1546; přijide czſna hodina, králová porodi syna t. 86; chztneho plemene zemenín AlxBM. 2, 25; Czſtne město Trojě dobyto AlxV. 815; toho města czſtna ohrada t. 824; skutka chztneho AlxB. 8, 26; cznych skutkóv Modl. 37a; z úmysla cztneho NRada 837; (každá věc jmá) chztnu příčinu AlxH. 11, 4; czſtne dielo Alb. 58a; mój tyrh czny hyne Mast. 204. Ktož jest ješitný, tomu dějí (lidé): cztny jest AlbB. lb. Což jiej (vůli) líbo, leč czſtne leč neczſtne Alb. 74b. — V platnosti jm. podstatného: tam sě král řěčský oboři patřě, by sě czſtny nahodil, jehož by sě kopím hodil AlxV. 1544; jdětež czſtnyeyſſy po mého koně vodu, a (k) komuž on přiteče, toho veďtež sěm DalC. 4. Moc kakás, skrze niž jest člověk czten, šlecheten, vážen, dráh ŠtítMus. 72a t. j. cten (nikoli cťen) ze čsten; czno jest milovati boha Alb. 107a. Cztny venustus MamA. 36b, Anon. 7a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čstný, čstní, čsný, ctný, cný, cní adj. ctný, čestný, počestný; vážený, slavný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čstný adj. = ctný, slavný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|